Kozy

Jsou stále považovány za "krávy chudých"?
Koza je po tisíce let společnicí člověka a dává mu mnoho darů, mléko, maso, kůži a také přízeň. V dnešní době existují projekty, kde jsou kozy hlavním zprostředkovatelem cesty z chudoby v nejzaostalejších částech světa. Kozí mléko plní výživovou funkci u dětí alergických na bílkovinnou složku u kravského mléka. Vědci zjistili, že mastné kyseliny (kaprinová, kaprylová a kapronová) obsažené v tuku kozího mléka snižují životaschopnost nádorových buňek až o 70%*.

Naše zkušenosti s chovem hovězího nás nabádaly, že koza, to je taková malá kráva. Je to přežvýkavec, má paznehty, vemeno, dojí mléko. To jsme si naběhli! Snad jen bachor je stejný, jen menší. Ale vše ostatní je jinak. Jiné, skoro opačné výživové i veterinární aspekty (navíc žádný veterinář nechce ke kozám jezdit), jiné chování, jiné mléko, jiná reprodukce, jiný odchov. Takže vše se učit od začátku. Objeli jsme pár chovatelů, ale každý si to dělá (chová) po svém. Tedy vlastní cesta, metoda vlastního nabití si huby...

Drzá, tvrdohlavá, mlsná, velmi společenská, schopná naučit se lecjakým kejklířským kouskům, tak to je ANGLONUBIJSKÁ KOZA. Kozy tohoto plemene tvoří hlavní stádo na naší farmě.  

Amálka a Eliška
Amálka a Eliška

A jak jsme k nim přišli?
Vůbec poprvé jsme na AN kozy narazili na Dni otevřených dveří na farmě Bláto manželů Šichových, kde byla mimo jiné i ochutnávka výrobků z kozího mléka a ejhle ... žádná “kozina”! Sýry, pomazánky, vše lahodné a chutné. To vyjímečné mléko a ušlechtilý vzhled, svislé, dlouhé uši, klábonosy, bylo příčinou naší volby. Zakladatelkami našeho kozochovu se staly dvě nerozlučné kamarádky Žaneta se Zuzanou, anglonubijské kříženky z malochovu u Frýdku Místku. Toužili jsme ale po 100% nubijích a pomohla nám k nim paní Pavla Kožnarová z Málkovic. A tak se k nám nastěhovaly 4 sestry Amálka, Eliška, Jája a Pája. Jejich matka pochází z Německa a otcem je kozel z Málkovic, linie Oscar. Stádečko se pomalu rozrůstalo, přibyly ještě Fifinka s Květkou.
Na podzim 2016 holky putovaly k ženichovi do Sudislavi nad Orlicí. Tam jsme přikoupili ještě jednu kozu Geraldinu a nastalo pětiměsíční očekávání. Na jaře se narodilo 18 krásných kůzlátek, z větší části kluků, kozlíků.

Neznalí věci jsme na doporučení jednoho chovatele kůzlata ihned od matek odstavili a napájeli je kozí (ovčí) náhražkou. Byl to doslova otročinec, stále jsme byli “zasypaní” kozími miminky. Náhražka není mateřské mléko, to jsme na nich viděli hned. K tomu ruční dojení koz! Došli jsme k závěru, že tudy cesta nevede. Prvním krokem byla modernizace dojení. Mirek postavil v dojírně paletu na cihly a do čela upevnil síto na kátrování písku, na podlahu kyblíček s pamlsky a dílo bylo hotovo. 

Maminka Žanetka
Maminka Žanetka
Lusánek
Lusánek

Na podzim 2017 jsme dostali lákavou nabídku od SZEŠ v Lanškrouně k inseminaci koz. Holky byly synchronizovány a všechny inseminovány v jednom dni. Genetika byla lákavá, ale... Pro sichr jsme si pořídili mladého kozla Lusánka (linie Harry) od paní Michaely Kulhanové z Chropyně. Jak dobře jsme udělali. Za 21 dnů po inseminaci jsme Lusánka pustili do stáda a nestačili se divit, “skákal” na všechny strany. Stále jsme ale doufali, že alespoň něco... Za 150 dní během Velikonoc porodily všechny kozy najednou. Tatínek byl Lusánek! Metoda nabití si ... pokračovala.
Variantu odstavu jsem zvolili tentokrát jinou, kůzlata jsme nechali u koz. Výsledky byly různé, některé byly výbornými matkami (Žaneta, Zuzana), naopak šlechtična Geraldina své novorozené potomky rozmetala do stran, div jsme je zachránili. Ti šli zase na flašku. Kůzlata byla daleko lépe vyvinutá a zdravější a mléko zbylo i pro lidi. 
  Proběhla další modernizace dojírny, tentokrát opravdová. Zakoupili jsme dojící stání a pořídili konvové dojení s vývěvou.